Praha

Jdu, protože mohu.
Nehledám cíle, ale okamžiky.

Potěšení není luxus – je to právo.
Nachází se na tichých stezkách, v krocích, které sledují směr větru,
v ruchu města, v hudbě, která doléhá z dálky,
a v okamžiku, kdy se zastavím, abych pozorovala – ne abych plnila.

Toulání je způsob života.
Nežádá o svolení, nevysvětluje se.
Dává prostor k dýchání, vidění, cítění.

Moje cesta není přímá –
zatáčí, zastavuje se, pokračuje.
A právě proto je moje.